Baklažán je jednoletá rostlina příbuzná s bramborem. Pochází z jižní Evropy, hlavně z Balkánu. Doslovný překlad anglického názvu pro baklažán (eggplant) zní „rostlina ve tvaru vejce“. Tomuto jménu odpovídají některé staré odrůdy s drobnými, vejčitými bílými plody. Setkáte se s nimi zřídka, dnes se téměř výhradně pěstují velké, černofialové plody.
Poněvadž baklažány (lilky) jsou tropické rostliny, potřebují ke klíčení teplotu alespoň 21 °C a pro pěstování teplé klima. Není-li proto vaše zelinářská zahrad dobře chráněná nebo nemáte-li skleněný poklop, musíte je pěstovat ve skleníku.
Baklažány je třeba vysazovat tak hluboko, aby byl první list v úrovni půdy. Kolem každé rostliny vymáčkněte v půdě prohlubeň; kořeny tak budou moci absorbovat dostatek vláhy.
Když mladá rostlina lilku vytvoří šest nebo sedm listů, měli byste růstový vrchol vyštípnout nad pátým listem, neboť tak zvýšíte množství plodů. Ať už pěstujete skleníkové baklažány nebo maloplodé odrůdy, počet plodů na jedné rostlině omezte maximálně na čtyři. Na každé větvi ponechte jej jeden, a jakmile se objeví první čtyři plody, odstraňte všechny další květy, pupeny i postranní výhonky.
Baklažány sklízejte, jakmile je slupka tuhá, hladká a lesklá, neboť plody mohou zhořknout, ponechají-li se na rostlinách příliš dlouho. Abyste měli z lilků co největší požitek, rozkrojte je podélně na poloviny, lehce posolte, řeznou stranou položte na síto a nechte vytéci šťávu. Ztratí tak hořkou příchuť a při vaření nenasáknou tolik olejem.
Čerstvá šťáva z lilku má antibiotické účinky, snižuje obsah cholesterolu v krvi. Lilek podporuje činnost jater. Je vhodný při léčbě kožních afektů a ekzémů.
