Již od pradávna hrály léčivé rostlinky velkou roli. Lidé již tehdy věděli, že mají pozitivní vliv na zdraví i dobrou náladu a někdy jim přisuzovali dokonce magické schopnosti. Užívání léčivých rostlin je staré desítky tisíc let. Naši předkové používali širokou škálu „léčivek“ a již tehdy měli hluboké znalosti o jejich použití, o místech kde rostou, jaké části je nejlepší použít na bolest, které pak na zmírnění kašle a podobně. Stejně tak, jako je tomu mnohdy i dnes, k těmto poznatkům docházeli metodou pokusu a omylu.
Bylinky jsou se samotným lidstvem silně spojené a zatímco v minulosti byly někdy i jedinou možnou pomoci, dnes se k nim vracíme spíše formou léčby pomocné nebo léčby preventivní. Selže-li pak klasická medicína, přecházejí lidé právě na tu alternativní, která dokáže vyhojit či výrazně ztlumit mnoho nemocí či obtíží. Rozhodně je však lepší se nespoléhat pouze na odbornou literaturu a různé osvědčené rady, ale poradit se přímo s lékařem, homeopatem či zkušeným bylinkářem. Sbíráme a užíváme bylinky přeci proto, aby nám pomáhaly a přinášely užitek, nikoli aby nám škodily.
Historie bylinkářství:
Sbírání bylin a bylinkářství samotné sahá k počátkům lidstva na Zemi. Je samozřejmé, že oblast od oblasti se sběr a využití bylin lišil vzhledem k růstu odlišných druhů. Naprosto odlišné tradice měli Číňané, jiné např. Egypťané či Indové. Všechny civilizace se snažily pomocí bylin vyléčit vše, na co neznaly jinou pomoc, včetně zabezpečení poklidného žití bez nevysvětlitelných pohrom. Zkušenosti získané metodou pokus a omyl se předávali ústně z pokolení na pokolení a záleželo tedy na co nejpřesnější interpretaci. V antice psali lékaři o bylinách a jejich léčivých účincích knihy a také Římané si přinesli svou lékařskou literaturu i praktické zkušenosti. Tyto zkušenosti se po Evropě šířily hlavně prostřednictvím náboženských misií a pomalu se mísili s lékařskou praxí. Každý také určitě ví, jaký osud měly ve středověku předchůdkyně dnešních bylinářek tehdy označované za čarodějnice. Některé postupy byly prostě považovány za „tajemné“ stejně jako samotné čarodějnictví. Osoby, které ho provozovaly, nečekal pěkný konec.
Než začnete s bylinkami – všeobecné zásady:
- Pořiďte si herbář.
- Seznamte se s jedovatými rostlinami (nejlépe jen v literatuře).
- Pokud sami sbíráte, zjistěte, které období je nejlepší ke sběru jednotlivých částí rostlin.
- Pokud léčivé rostlinky pěstujete, opět se seznamte s postupem – setí, sázení a sklizeň.
- Pokud si je kupujete např. v bylinkářství, vždy si vyžádejte (nejsou-li vám automaticky dány) bližší informace o použití, době spotřeby atd.
- Neexperimentujte s bylinkami bez rozmyslu! Vždy si pečlivě prostudujte jejich použití, působení, dávkování atd.
- Nespoléhejte se na bylinky v každém případě a vždy raději vyhledejte lékaře.
Použití:
Jakým způsobem jednotlivé bylinky zužitkujete, záleží na jejich druhu, nasbíraných částech a také podle účelu, ke kterému by měly sloužit. Bylinky můžete vypít, sníst, přidat je do koupelí či mastí. Dále si z nich můžete připravit voňavé pytlíčky pod polštář, velmi příjemné jsou např. z levandule či meduňky.
I sběr léčivých rostlin má svá pravidla:
Co byste měli vědět, než se rozhodnete vyrazit do přírody? Pokud chcete mít z nasbíraných rostlinek opravdu dlouho radost, je důležité dodržet několik základních pravidel. Rostlinky sbírejte pouze na místech, o kterých jste přesvědčeni, že jsou opravdu čistá. Rozhodně tedy vynechejte okolí silnic, prašných cest a železničních tratí. Stejně tak se raději vyhněte sběru na rumištích, na půdě čerstvě pohnojené či na jakémkoli místě, které se vám z nějakého důvodu nezdá. Vhodná nejsou ani místa v okolí obytných domů, parků nebo „příroda“ v blízkosti průmyslových oblastí, které zplodinami znečišťují okolní vegetaci. Je samozřejmé, že naprosto nedotčených míst, která jsou vhodná ke sběru, je málo, ale opravdu se je vyplatí vyhledat. Máte-li např. chalupu někde ve volné přírodě, kde nechodí šňůry turistů, místní obyvatelé nevenčí pejsky a v lese nenajdete více plechovek než hub, našli jste právě vhodné místo. Dobře se také sbírají rostlinky v horských oblastech.
Při samotném sběru se pak vyhněte rostlinám napadeným škůdci nebo chorobami. Za rostlinu naprosto zdravou se považuje ta, která má správné zbarvení bez zdegenerovaných, poškozených listů a dalších anomálií. Určitě vám všechny tyto pravidla přijdou obsáhlá, možná i složitá, ale vězte, že v praxi je všechno mnohem snazší. Na první pohled totiž ihned vidíte, zda je rostlinka zdravá a zároveň víte, v jakém prostředí se nacházíte.
Sbíráte-li mízu, kůru nebo pupeny stromů, zajděte si raději na vlastní zahrádku (máte-li na ní stromy), jelikož na jiných místech tak můžete činit pouze s povolením lesní správy. Skutečnost, že jakýkoli sběr na chráněných územích či rezervacích je zakázán, je určitě dobré připomenout. Vášniví bylinkáři by mohli na tuto skutečnost, s vidinou krásného a jistě i voňavého úlovku, lehce zapomenout.
Nejste si jisti, kdy sbírat, které části, jakým způsobem a do čeho?
Odpověď se dozvíte právě zde. Rozhodnete-li se pro sběr nadzemních částí rostlin, bude nejlepší, počkáte-li si na suché a slunné počasí. Nemusíte ani příliš brzo vstávat, jelikož rosa na rostlinách by měla nejdříve oschnout. Musíte to však stihnout do okamžiku, než opět padne a rostliny začnou vlhnout.
Toužíte-li pak po podzemních částech rostlin, zvolte naopak dobu, kdy je země vlhká. Kořeny pak nebudete muset vykopávat silou a zabráníte tak jejich poškození – přetržení atd. Je pak plně na vás, čím si při sběru pomůžete. Použít můžete rýč, nůžky nebo vlastní, dozajista šikovné ruce. Ty raději chraňte rukavicemi, protože některé druhy bylin obsahují silice. Přijdou-li pak do kontaktu s kůží, může se u citlivějších jedinců, projevit alergie – vyrážka, osypání atd.
Stejně jako při sbírání hub, kdy dbáme na to, aby se nám houby cestou domů nezapařily, postupujeme i u bylinek. Bylinky nikdy nepěchujeme (ani když ještě chceme sbírat a již nemáme kam) a ukládáme je nejlépe do papírových nebo látkových sáčků, které si můžete sami vyrobit a zároveň ušetřit spoustu penízků. Ty kupované jsou zbytečně drahým luxusem.
Nemáte-li ještě stále svůj herbář, můžete si udělat malý přehled právě teď a tady. Co se sbírá?
- kořen: čekanky, kostivalu, kozlíku, křenu, smetánky…
- kůra: dubu, jírovce, vrby…
- nať před rozkvětem: majoránky, máty peprné, meduňky, vlaštovičníku…
- kvetoucí nať: dobromysle, kokošky, kontryhelu, kopřivy, levandule, mateřídoušky, řebříčku, třezalky, vřesu…
- list: aloe, bezu černého, borůvky, břízy, jahodníku, jitrocele, máty peprné, meduňky, šalvěje…
- květ: bezu černého, divizny, heřmánku, hlohu, hluchavky, lípy, podbělu, řebříčku, sedmikrásky…
- plod: bezu černého, borůvky, hlohu, chmele, jalovce…
- semeno: lnu, pískavice…
- šťáva a míza: břízy, vlaštovičníku…
Mezi další části vhodné ke sběru patří oddenky, lodyhy, vegetační vrcholky atd.
Uchovávání nasbíraných bylinek:
Nejběžnější metodou k uchování nasbíraných bylin je sušení. Využít můžete tepla přírodního nebo umělého (to nesmí přesáhnout 40° C).
Kořeny sušíme zavěšené nejdříve na slunečních paprscích a poté je dosoušíme uměle. Můžeme je sušit vcelku i po částech. Záleží vždy na jejich síle, která může být překážkou k dokonalému usušení a následně vznikají plísně. Ty silnější proto raději rozkrojte. Ostatní části rostlin rozprostřete nejlépe na síto, aby vzduch mohl ke všem částem naráz. Nemáte-li síto, můžete k sušení použít plech pokrytý papírem a podobně (vynechejte však ten novinový). Bylinky sušte v tenké vrstvě na suchém a stinném místě, kde je dostatek proudícího vzduchu (půdy, kůlny – nevystavujte je přímému slunci a pozor na průvan).
Čím rychlejší je proces sušení, tím kvalitnější bylina zůstane. Ta správně usušená by neměla výrazně ztratit barvu a ani ji změnit – např. zhnědnout, zčernat atd. Takové byliny raději zlikvidujte. Celý proces sběru, sušení i uskladnění provádějte pečlivě a poctivě, jinak se s celou várkou můžete rozloučit. Špatně sbírané, sušené nebo uskladněné bylinky vám pak mohou např. zvětrat, léčivé vlastnosti budou tatam a celá práce přijde vniveč. A to určitě nechcete. Protože se však bylinky sbírají hlavně pro radost a sbírají je lidé s láskou k nim, určitě se vám nic zlého nepřihodí.
Uskladnění bylinek:
Máte-li usušeno, je potřeba byliny dobře uskladnit. Nepraktičtější nádobou se mi jeví skleněná dóza s dobře těsnícím víkem, která nejen splní dokonale účel skladování, ale je i krásnou dekorací pro vaši domácnost – zvolte však temnější místo, anebo vystavte jen takové množství, které za krátkou dobu spotřebujete. Krásně vypadá sušená levandule, květy sedmikrásky či dlouhé listy jitrocele.
Další možnosti jak zpracovat a uchovat bylinky:
Víte, jak ještě můžete naložit s bylinkami a zároveň zachovat jejich účinky, omamné vůně a specifické chutě, kromě výše popsaného sušení?
Sůl konzervuje a tento postup lze použít i pro bylinky…
Bylinky konzervované solí neztrácejí barvu ani se nekazí. Do připravené nádoby uložte vždy čtyři až pět dílů bylinek, které proložte dílem soli. Bylinky se přirozeně smáčknou, popř. je můžete „lehce“ upěchovat (i když jsme si říkali, že je nikdy nepěchujeme). Bylinky, které do soli uložíte, natáhnou, takže pokrmy, které z nich připravíte, solte jen „zlehka“. Celou nádobu uložte na chladné a zároveň suché místo.
Bylinka zmrazená na kost…
Dalším šetrným způsobem k uchování barvy, léčivých látek či chuti je právě mrazení. Nejvíce se k němu hodí rostlinky s „macatějšími“ listy či stonky – máta, petrželka, libeček, pažitka atd. Bylinky určené k mražení by měly být co nejčerstvější, nikoli ty, které máte již několik dní po ruce ve skleničce s vodou. Stejně, jako si můžete vyrábět ozdobné ledy pro horké letní dny, můžete si vyrobit i „bylinkové“ bujóny, které jsou nejen praktické, ale i zajímavé.
Když jsem se již zmínila o letních dnech a ozdobných ledech, vězte, že na jejich přípravě není nic složitého. Do tvořítka na led umístíte např. kus ovoce – citrónu, pomeranče, kiwi, jahody, kuličku rybízu, malinu či borůvku a doplníte vodou. Po zmražení je led dekorativní a po rozpuštění máte „ovocnou šťávu“ či limonádu i s kouskem ovoce. Stejný postup je i u tvorby mražených zeleninových bujónů. Bylinky většího rozměru nasekejte nadrobno, nebo do kostky ledu umístěte celý lístek – např. máty.
Krása, která chutná…
Jemná dekorace a zároveň pomocník při ochucování pokrmů. Přesně tuto roli zvládnou bylinky, naložíte-li je např. do olivového oleje či octa. Tato konzervace není tak trvalá jako mrazení či sušení, ale i tak má své kouzlo a užitek. Bylinky pomalu vnikají do oleje či octa a předávají mu svou chuť a vůni. Lahvičky uchovávejte na chladnějším a temnějším místě. Již po 14-ti dnech jsou připraveny k použití. Dobrá rada na konec, rostlinky ponořte do tekutiny vždy celé, bez vyčnívajících částí nad hladinu.
Aby nám déle vydržely a byly stále při ruce…
Většina z vás asi dobře ví, že chce-li mít bylinky čerstvé a přitom vždy po ruce, nejčastěji volí následující postup. Bylinku utrhne nebo uštípne a poté umístí do skleničky s vodou. Taková bylinka vypadá několik dní pěkně, ale poté začne velmi rychle strádat, stonky umístěné pod vodou hnědnou, hnijí a rostlinka vadne. Lepším, šetrnějším a výrazně trvalejším uchováním čerstvé rostlinky (pokud ji nechcete přímo mrazit) je uchování v chladnu. Stačí vám k tomu např. plastová krabička, do které uložíte omyté rostlinky a dáte je do spodní části ledničky. Krabičku přiklopte tak, aby k ní mohl vzduch. Takto uložená bylinka vydrží i týden skoro v nezměněném stavu.
