Pokud by člověk na své zahrádce sázel do týchž záhonů rok co rok tytéž plodiny, nemohl by nezpozorovat, že i bez přičinění škůdců sklízí stále méně a méně.
Prostě proto, že by byla půda jednostranně zatěžovaná, vyčerpávaná a od generace po generaci by se tak dostávalo rostlinkám méně a méně chutné minerální krmě v půdě obsažené, jak víme my vzdělanci, mající z tohoto oboru podle vysvědčení, indexu a diplomu soudě bohaté teoretické zkušenosti.
Jenže co má člověk dělat, neumí-li mně podobně pěstovat nic než cibuli a mrkev, stydí se chodit záhonky přihnojovat vlastními produkty metabolismu, případně má-li jen kousek neúrodné prsti, kde se ujmou leda brambory? Jak se spasit před hladem a posměchem ze strany sousedů, kteří mají brambory takové, že jsou jednoznačně nejhloupějšími sedláky?
Řešení existuje. Jeho jméno je kompost. Tedy moudrými slovy řečeno organický prostředek pro zlepšení půdy obsahující stabilizované organické látky a rostlinné živiny, získaný řízeným biologickým rozkladem směsi sestávající zejména z rostlinných zbytků a mající deklarované kvalitativní znaky. Slovy nemoudrými pak prostě všechno možné, co člověku zbývá, promíchané se zeminou a pěkně proleželé a několikrát přeházené.
Kompost se dnes sice dá koupit už hotový, správný venkovský balík si jej ale raději udělá sám, třeba už jen proto, že se zbaví lecjakého odpadu a ještě ušetří. A tak se naháže na kopičku nějaká ta posekaná tráva, na ni zem, pak třeba něco listí a jiného rostlinného odpadu, zase zem, pak třeba nedojedený blaf, dřevěný popel z kamen, zem,… a tak pořád dokola, až je z toho něco v průřezu jako obří vícepatrový dort, což však nekonzumujeme ani nedáváme oslavencům k narozeninám, svatbě a podobným významným příležitostem.
Pak už stačí jen dost vláhy a tepla a uvnitř to začne žít. Houby, aktinomycety, řasy, kvasinky, baktérie, roztoči, červi, chvostoskoci a další malí fujtajblíci uspořádají mejdan a rozloží vše, na co tam dostanou chuť, a vytvoří… prostě humus. Skvělý humus, z organické hmoty vzniklou kyprou zeminu, jež dobře uleželá obsahuje přesně to, čeho se vegetaci na záhonech leckdy nedostává. Jež zahrádkáři nahradí klidně i hnojivou funkci hospodářských zvířat a člověk si tak nemusí držet kravku jen proto, aby měl pár lívanců na přihnojení.
A jestliže kompost nemusí jít každému pod nos, nad úrodou si jistě ochotně řekne „non olet“.
