Nejen my, ale i veškeré rostlinky, říše zvířat a celá Země naslouchá hlasu Měsíce. Dýcháme v rytmu měsíčním. Stačí jen vnímat vnitřní život NÁŠ, všech, našeho okolí, života kolem nás a pak snadno víme, poznáme, kdy je nejlepší zalévat, kdy hnojit, kdy nechat být, kdy okopat, kdy můžeme ořezat nemocné větvičky, listy…aniž bychom rostlince ublížili.
Prostě jak nejlépe a nejúčinněji pečovat o příjemné, zářící, tiché, šeptající, uklidňující, transformující společnice našich pokojů.
K tomu všemu nám úspěšně napomáhají lunární kalendáře, a tak jednoho dne, kdy v kalendáři tmavě zářil NOV, jsem se rozhodla, že dětem ve třídě základní školy ukáži, jak pracovat a pomáhat květinám podle lunárního moudrého kalendáře.
„Náš Fíkus“ plakal! Byl nemocný! Celý olepený, lepkavý! V zemině pobíhali bílí broučci! Prostě NEZPÍVAL! Doporučuji napřed si s květinou promluvit, pohladit a vysvětlit jí, proč a co budu(me) dělat.
Děti se seskupily kolem stolu, kde stál „Náš Fíkus“ a trochu vyděšeně hleděly na nůž v mé ruce. Dokonce i nesouhlasné hlasy se ozývaly a některé vytřeštěné oči zíraly, co že se to vlastně chystám udělat!!
Dětem jsem vysvětlila, že dnes je novoluní (jaká značka je namalovaná v kalendáři a co dalšího zajímavého se tam píše). Dnes je nejlepší čas, udělat radikální řez nemocným stromkem. Míza (šťáva, krev) je dole, naopak při úplňku stoupá vzhůru a mohl by, jak já říkám, vykrvácet…
Začala jsem. Větve padaly. Děti a já jsme stále fíkus slovně utěšovaly. To ovšem nebylo vše. Teď nás ještě čeká vypočítat, kolik utěšovacího a protistresového přípravku potřebujeme naředit do jeden a půl litrové pet lahve v jakém poměru. Byl to úkol na celou hodinu matematiky. BROUČCI! Ale nakonec se vše podařilo a obřadně jsme „NÁŠ FÍKUS“ zalili protistresovou naředěnou tinkturou.
Radila jsem dětem, aby chodily fíkus navštěvovat, hladit a prosit o nové zdravé lístečky a listy. Zbavit se bílých broučků byl další úkol! Hledala jsem. Hledala! Ale kromě těžké a drahé chemie jsem stále nenacházela přijatelnou formu léčení. Až!! Paní uklízečka mi poradila. Ať si od kuřáků vyprosím jednu cigaretu a rozdrobím ji ve vodě, potom tímto roztokem občas zaléváme a tak čas běží… Děti hladí a promlouvají a sledují sebemenší změny na fíkusu. Listy raší a raší, jsou zdravé, lesklé, krásné a svěže zelené. Brouček zbyl poslední, ale i ten, chudáček, snad ve svém běhání ustane.
Vzpomínám, když vyrašila první miniaturní špička lístečku. Byla toužebně všemi dětmi očekávána a vyhlížena. Měly velikou radost i z každého dalšího nového přírůstku. Ta touha zalévat… Až jsem se obávala, že shnije… hi hi, vždy to byl malý obřad!
Dnes, pár měsíců po mém těžkém zákroku, se „NÁŠ FÍKUS“ zelená a ZPÍVÁ!
Můžete si přijít poslechnout všem jeho zpěvům i vyprávěním…
