Rákos je dvou- až čtyřmetrová vzpřímená rostlina rozrůstající se rychle pomocí podzemních plazivých oddenků. Má široké modrozelené listy, z nichž většina na podzim opadává, zatímco stébla zůstávají zachovaná i po celou zimu. Hnědě purpurové květy pak vyrůstají na konci laty v období od července do září.
Rostlina se množí i dělením na jaře, tedy v době, kdy se vytvářejí nové listy a rostlina lépe zapouští kořeny. Při pěstování tak stačí nasekat rostlinu na oddělky, jež se následně zasadí.
Rákos potřebuje půdu bohatou na živiny, nejlépe tu bažinatou v blízkosti vodních ploch a toků, zde snáší i zaplavení do výše jednoho metru. Stanoviště musí být rovněž slunné a žádoucí je pravidelné hnojení.
Rákos je užitečný především tím, že zpevňuje břehy vodních toků. Ovšem nejen tím. Protože o čem by třeba zpívali Eva Pilarová, Waldemar Matuška a další naši zpěváci, kdyby se museli obejít „tam za vodou v rákosí“ bez rákosí? Jak by se jmenoval bez rákosí Rákosníček? Kdo by pracoval na našich tržnicích a v pěstírnách docela jiných rostlin, než je rákosí, kdyby nebylo nenašich našinců přezdívaných stejně jako jeden druh ptáka, tedy rákosník? Čím by byly naše ratolesti vychovávány, ne-li rákoskou?
Vskutku užitečná rostlina, že?
