Banánovník ovocný je taková hodně přerostlá, až desetimetrová vytrvalá bylinka. Jeho stvol prorůstá středem pochev listů, jež se těsně objímají a budí tak zdání silného hnědého skvrnitého kmene. Listy mají až šestimetrové a až metr široké čepele.
Na konci stvolu pak vyrůstá až metrové květenství, na jehož vrcholu jsou za temně červenými listeny samčí květy, uprostřed jsou květy jalové a dole ty samiččí, z nichž vznikají plody.
Plody jsou až skoro třiceticentimetrové, tří- až pětihranné a mírně zahnuté bobule, jež jsou u kulturních druhů kvůli absenci oplodnění bez semen a v případě planých rostlin s těmito. Každá rostlina má plody pouze jednou a poté její nadzemní část uschne, nová rostlina následně vyrůstá z oddenku a asi po osmi měsících kvete a plodí, aby ji nato čekal podobný osud.
Z jedné rostliny se sklidí od stopadesáti do čtyř set plodů. Pro delší přepravu se sklízejí plody dosud zelené a zaoblené v příčném řezu.
Ač banánovník pochází z jihovýchodní Asie, rozšířil se především díky Portugalcům, a to na Kanárské ostrovy, do Ameriky a později i Evropy. Pěstuje se na plantážích ve vlhkých tropech, v hluboké, písčitohlinité půdě s dostatkem humusu.
U nás známe jejich plody od roku 1924, sami tyto rostliny ale můžeme pěstovat jen ve sklenících.
Což je důvod pro to, že, jak pravil za minulého režimu vlastně vcelku pravdivý vtip, jsme byli za komunistů zemí s největším počtem dětí na jeden banán.
