Fíkovník je opadavý nebo stálezelený keř, strom nebo liána, jež se může ovíjet kolem nějakého stromu a tento postupně i udusit. K rodu fíkovníků náleží asi tisíc druhů rostoucích v tropech a subtropech, hlavně v jihovýchodní Asii; v Evropě potkáme ale toliko jeden z nich – fíkovník smokvoň.
Liánová forma mívá i adventivní vzdušné kořeny, stromy mívají u své paty opěrné pilíře, rostliny v sobě obsahují mléčný latex. Rostliny mají jednoduché, střídavé, řidčeji vstřícné nebo víceméně přeslenité listy, jejichž čepel je celistvá nebo laločnatá, se zpeřenou nebo dlanitou žilnatinou. Listy bývají lysé nebo ochlupené, s voskovými žlázkami na spodní straně. Mimoto mají rostliny i kápovitě srostlé opadavé nebo vcelku vytrvalé palisty.
Rostliny mohou být jedno- nebo dvoudomé, květenství zvané sykonium je velmi specializované. Květy jsou drobné, bezkorunné a nacházejí se na vnitřní straně duté češule; ve fíku jsou až tři druhy květů – samčí, samiččí a sterilní. Fíky bývají přisedlé nebo stopkaté, rostou v úžlabí listů nebo přímo z větviček či kmenů. Plody jsou zpravidla v dutém zdužnatělém fíku uzavřené nažky.
Abychom se dočkali plodů, je třeba opylení, jež je u fíků vysoce specializované. Květy opylují fíkové vosičky, jež mají životní cyklus spojený s vývojem fíků. Okřídlené samičky se líhnou v sykoniu a při jeho opuštění přenášejí pyl do jiných fíků, kam letí naklást vajíčka do samičích nebo do sterilních krátkočnělečných květů. V květech s dlouhou čnělkou, jež jsou vosičkám nedostupné, rostou semena, v ostatních se po čase líhnou další vosičky, z nichž samci s kusadly prokoušou otvory, jimiž okřídlené samičky vylétají ven. A tak pořád dokola.
Fíky dozrávají na fíkovnících v tropech celoročně, dají se konzumovat v čerstvém stavu, sušené či jinak zpracované. Mimo to je využitelný i latex těchto rostlin.
