Hlaváček patří mezi první posly jara a svými velkými žlutými květy potěší každého milovníka přírody. Hlaváček patří mezi rostliny pryskyřníkovité a rozeznává se několik druhů. V zahradách se pěstují hlavně dva druhy: ranější hlaváček amurský a pozdější hlaváček jarní.
Hlaváček amurský, původem ze severovýchodní Číny, je vysoký v době květu asi 20 až 25 cm. Je nejranější, kvete jako jedna z prvních rostlin na zahradě. Je-li příznivá zima, kvete již v únoru a květ vydrží až do března. Květy jsou dost velké, zlatožluté, s hedvábným leskem na plátcích. Teprve při odkvétání se začínají vyvíjet jemné dělené listy, připomínající kapradinu. Hlaváček amurský je velmi otužilý, nepotřebuje celkem žádné ošetření a po mnoho let každoročně květe. Vyhovuje mu slunečné místo s lehčí půdou. Chráníme ho před přílišnou zimní vlhkostí. Používáme ho na jarních záhonech ve společnosti jaterníků, koniklece, ranních krokusů aj. Je to také jedna z nejčasnějších květin na skalce. Množí se jedině dělením.
Hlaváček jarní se podobá květem předešlému druhu, je však pozdější – kvete koncem dubna a v květnu, má jemně nitkovité dělené listy. Vyžaduje stejnou péči jako amurský hlaváček, množí se však nejen dělením, ale i semenem. Také jeho použití v zahradě je stejné.
Kvetoucí rostliny hlaváčka se suší a používá se jich k lékařským účelům. Slouží k přípravě léků povzbuzujících činnost srdce, neboť obsahuje srdeční jed adoninin (asi 4%). Nedoporučuje se její užití v samoléčbě neboť jde o drogu. Má dokonce i mírně močopudné účinky. Sběr hlaváčku je ale zákonem zakázán, neboť jde o rostlinu chráněnou.
hlaváček amurský
hlaváček jarní
