Hyacinty pocházejí ze Středomoří a do střední Evropy se dostaly v šestnáctém století. Nedosáhly zde ale takové obliby jako jiné cibuloviny a proto ani jejich kultivarů není tolik, jako je tomu třeba u tulipánů a narcisů.
Nejlépe se jim daří na slunných místech s lehkou, propustnou a mírně vápenitou půdou, nedaří se jim v půdách kyselých a těžkých. Je žádoucí chladné před mrazem chráněné místo a stálá mírná zálivka plus přihnojování brzy zjara. Přesto však rostliny vysazené na záhonech dlouho nevydrží a už ve druhém roce kvetou méně.
Hyacinty se nejčastěji předpěstovávají z cibulí v květináčích a v tomto případě se středně velké cibule zasazují už na podzim a přechovávají v chladnu a tmě, u některých druhů stačí k předpěstování i pouhá nádoba s vodou. Po přenesení květináče na světlo a zahájení zalévání rychle vyrážejí první listy. Hyacinty lze ale sázet i přímo na záhon, byť to není tak časté, a to v září nebo i později, protože lépe zakoření při teplotách nižších.
Cibule se sázejí asi patnáct centimetrů hluboko, protože jsou poměrně velké, jamky pro zasazení cibulí se vyplňují kompostem a rašelinou. Příjemně a sladce vonící květy, původně modré a dnes i jiných barev, vydrží málo, jsou-li vystaveny vyšší teplotě.
Cibule se po odkvětu nevyhazují.
