Taky máte zahradu? A také se snažíte, aby tato byla alespoň v rámci možností jakž takž chráněnou před vpády vetřelců, ať už jsou těmito tvorové z říše zvířat nebo naši nectění ctění spoluobčané?
Pokud ano, zřejmě jste si svůj pozemeček obehnali plotem. Lhostejno, zda dřevěným či kovovým, případně i jiným. Protože je jen málo materiálů, které nemají ani tendenci hyzdit, ani větší či menší schopnost podléhat zkáze zapříčiněné vnějšími vlivy.
Abychom tedy svůj plot ochránili a on na oplátku mohl co nejdéle ochraňovat nás, je žádoucí tento alespoň čas od času natřít. Nejlépe barvou, protože jiné materiály jen zřídka splňují kritéria kladená na estetiku a funkčnost.
Abychom mohli takový plot natřít, potřebujeme štětku. Po této se porozhlédneme nejlépe ve specializovaném obchodě, obchodním domě nebo potřebách pro kutily. Shánět tuto někde v hanbinci nebo dokonce na ulici je jaksi kontraproduktivní, protože jednak jsou zde ceny neúměrně vysoké a jednak vám tato neposlouží, ani pokud má dostatečně dlouhý a hustý vlas, a prchne ve chvíli, kdy ji budete chtít počít máchat v barvě.
Mimo štětky pak potřebujeme barvu. Barev je celá řada, a to proto, že ne každá se hodí právě na ten materiál, z něhož jsme oplocení zbudovali. Jsme-li gramotnými, musíme tedy přečíst instrukce na plechovkách, nejsme-li, zeptáme se prodavače, který nám poradí; přičemž bychom si za rádce měli vybrat toho zaměstnance obchodu, jenž vypadá, že číst umí.
Doma plechovku s barvou otevřeme a zjistíme, že je poloprázdná. Možná proto, že se má na místě doředit, spíše ale proto, že větší obal spíše zláká blouda, aby si koupil právě tuto a ne jinou.
Má-li se barva ředit vodou, chlístneme do ní právě tolik tekutiny, kolik je vyžadováno. A ač jsme třeba osobami citlivými, klidně užijeme vodu z kohoutku či dokonce nepitnou, protože barva na té předražené vodě balené netrvá. Má-li se pak ředit barva něčím jiným, volky nevolky se vracíme do obchodu, abychom zakoupili ještě toto něco jiné. Je-li obchod vzdálen více než pár minut, doporučuji barvu před odchodem opět uzavřít, jinak hrozí, že kámen, jenž z ní do našeho návratu vznikne, už nerozředíme ničím.
Poté, co barvu naředíme a tato má ideální nebo alespoň relativně použitelnou konzistenci, namáčíme v ní štětku (a to její ochlupenou část, nikoliv násadku) a namočeným koncem přejíždíme po plotě sem a tam. V ideálním případě by se tento měl začít zbarvovat. Ne-li, je něco v nepořádku.
Pokud se nám plot nemění z nenatřeného v natřený, provedeme kontrolu, zde je plechovka s barvou vůbec otevřená, zda je barva, jak zmíněno, ve stavu tekutém, zda je štětka vskutku namáčena, a to právě a jedině v barvě.
Pokud příčinu závady tímto neodhalíme, stala se někde chyba. Chyba taková, že já vám s ní nepomohu. Protože pak už je jedině něco mezi nebem a zemí.
Ale věřím, že to fungovat bude a že se plot nakonec zaskví ve vší své kráse. Nebo ve vší své brutalitě. A v nejlepším případě je plot po nátěru barevnější než my sami.
A pak už zbývá jen jediné: dojít domů pro peněženku nebo kasičku. To proto, že jsme zapomněli na cedulku „pozor, natřeno“ a nezbývá tedy než líně se tu opřenému sousedovi v saku nahradit způsobenou škodu.
