K tomu, aby se člověk pěkně spálil, nepotřebuje ani zápalky, ani zapalovač, o benzínu ani nemluvě. Ke spálení se si to dokonce nemusí ani rozházet u svých nadřízených.
Úplně stačí, když vleze do kopřiv.
A pokud už mezi těmito jen neskučí, jak to pálí, dost možná si i všimne, že ho obklopují tu kopřivy žahavky a tu jejich kamarádky a „majitelky realit“ kopřivy dvoudomé. Jenže to opupínkovanému člověku bývá zpravidla docela jedno. Prostě je spálený a můžou za to tyto potvory.
Tedy na jednu stranu protivný invazní plevel, na stranu druhou však současně léčivá bylina a krmivo kachen a někdy i lidí. Rostlina, která se uchytí snad kdekoliv a dokáže dorůst i obstojné výšky a hustoty. Uchytí se na smetišti, u vody, v příkopech, v lese, na poli, louce i zahradě, nejlépe v půdě s dostatkem dusíku, a pokud se s ní řádně nezatočí, doroste její lodyha zejména u „dvoudomkářky“ někdy až dvou metrů. A zatímco její plazivý žlutavý oddenek pod zemí by našinci určitě nebyl proti srsti a květy kvetoucí od června do října jakbysmet, s řapíkatými, široce vejčitými až kopinatými, špičatými a pilově zubatými listy pokrytými stejně jako zbytek rostliny žahavými chlupy je tomu jinak.
A trestem za to, kterak nám tato působí příkoří svým „popálením“, je jí, že ji lidé tu mýtí a tu sbírají. Sbírají tu její listy, tu nať, tu oddenky a tu květy, převážně pak zjara. Sbírají, ve stínu rychle suší a následně tuto přerozličně využívají.
Protože prý pomáhá při snižování hladiny cukru v krvi, působí močopudně a protizánětlivě, účinkuje proti krvácení a pocení, urychluje hojení ran a regeneruje pokožku, pomáhá při nejedné těžké nemoci krve a podporuje krvetvorbu a prý i tvorbu mateřského mléka (poznámka autora – takže já radši tento čaj pít nebudu), pomáhá při potížích látkové výměny a trávení, vodnatelnosti, nadýmání, zahlenění, nemocech močových cest, vyvolává dobrý průběh stolice, je využitelná při ekzémech, bolestech hlavy, ledvinovém a močovém písku, při alergiích, plísni nehtu, revmatu i astmatu, popáleninách, epilepsii a mrtvici, zaplesá prý i lecčím (včetně rakoviny) stižený žaludek a střeva. Kopřivu prý mají rády i játra, slezina, žlučník, plíce a dýchací soustava, používá se při ischias, bolestech kříže a páteře jako celku, zánětech nervů, žloutence, kopřivce, hemeroidech a průjmech, prý i rozšiřuje cévy a posiluje prsa. A její olej a odvar by mi prý pomohly znovu nabýt dávno již pozbyté bujné kštice.
Protože kopřiva v sobě ukrývá chlorofyl, kyselinu křemičitou, třísloviny, aminy, histamin, serotonin, karotenoidy, vitamíny B1, B6 a C, glukokinidy, kyselinu mravenčí a octovou, vosk, fytoncidní látky a pryskyřičný sekret.
Úžasné!
Ale pro mě je to stejně jenom a pouze ten prevít, který jsem vždy brutálně vyhazoval, vyhazuji a budu vyhazovat ze své zahrádky.
