Lilie jsou cibuloviny pocházející z Číny, Japonska, Sibiře, Floridy a z Kanady. U nás rostou dvě z jejich odrůd, obě jsou však vzácné, ohrožené a tedy zákonem chráněné.
Liliím se daří nejlépe tehdy, mají-li zastíněné „nohy“, daří se jim na slunných místech i v polostínu, na záhonech stejně jako v nádobách. Potřebují kyprou půdu a vodu, jejíž složení se liší podle odrůdy, nevhodným je přemokřené stanoviště.
Lilie se sázejí s výjimkou lilie bělostné v září a říjnu do hloubky až dvaceti centimetrů, lilie bělostná potřebuje zasadit dříve a mělčeji. Vysazují se do jamek vysypaných pískem sloužícím k odvádění přebytečné vody od cibulí, na zimu se zasypou vrstvou kompostu a na jaře se potom vyvine olistěná lodyha dlouhá od třiceti centimetrů do půldruhého metru. Květy jsou různé barvy s výjimkou modré a kvetou od června do září. Během kvetení se odstraňují odkvetlé květy. Na zimu není třeba vyndávat cibule ze země, na stejném místě vydrží od tří až po několik desítek let, v závislosti na druhu.
Cibule lilií se skládají ze šupin a v ideálních podmínkách mohou tyto šupiny posloužit ke množení.
Cibule jedné z lilií, lilie zlatohlávka, sloužily dříve po uvaření jako potrava.
