Mandloň pochází z Číny a Střední Asie a nejlépe prospívá na mírných na jih orientovaných svazích v nadmořské výšce do tří set metrů. Dobře se jí daří především ve vinohradnických oblastech, kde dorůstá až šestimetrové výšky, dobře se jí vede u zdí i ve tvaru keře.
Jedná se o teplomilnou rostlinu, vyžadující průměrnou roční teplotu deset stupňů, není odolná vůči mrazu. Nejlépe se jí daří v půdě bohaté na vápník a živiny, je žádoucí ji každoročně přihnojovat kompostem, ideální jsou roční úhrnné srážky nad pět set mililitrů.
Používány jsou semenáče ušlechtilých odrůd vhodné pro sušší a teplejší stanoviště, mandloň nesnáší přesazování. Není třeba provádět zmlazovací řez, tento však rostlina případně snáší docela dobře a rány po řezu se brzy zacelují; provádí se řez vychovný a udržovací.
Rostlina plodí také na jednoletých výhonech, sklizeň se provádí po opadání prvních zralých plodů. Plody odrůdy hořké nebo sladké s tenkou a měkkou skořápkou se setřásají, loupou a suší, k delšímu skladování se používají bedýnky s vrstvou písku na dně.
Pecky obsahují mnoho bílkovin, železa a vápníku, dále jsou v těchto přítomny fosfor a vitamíny skupiny B.
Mandloň je dost odolná vůči chorobám a škůdcům, ohrožují ji kadeřavost a klejotok.
