Únor už vykukuje za rohem a mává na přivítanou karnevalovou námořnickou čepicí. Venku o sobě sníh a mráz stále dávají vědět, ale co se to děje doma na okenním parapetu? První známky předjaří. Alespoň u nás s mými muškáty.
Cožpak těm vzpřímeným, hrnkovým, které známe z oken vesnických chaloupek, těm je hej. Probudily se ze zimního období klidu a začínají rozkvétat. Však si také celou dobu lebedily v hliněných květináčích a kameninových hrncích, kam jsem je na počátku loňského září zasadila. Žádná velká věda to s nimi není. Dají se množit vrcholovými řízky prakticky po celý rok. Nejspokojenější jsou v kompostové zemině, v níž bez problémů zakoření. Nepotřebují k tomu ani stimulátor.
Na přilepšenou jim dávám na dno květináče rozmačkané vaječné skořápky. Až přijde březen, ze současných rostlin odstřihnu další vrcholové řízky a zasadím. Budu mít mladé muškátky na výměnu i jako dárek kamarádkám. Po zmrzlících dostanou květiny své stálé venkovní místo – nejspíš v zahradní pergole, kde budou dobře chráněny proti větru a dešti. Tam vykvetou nádhernými hlavicemi květů, vítr je nezláme a déšť jim nevezme jejich krásu.
Na dalším parapetu tiše vyčkává regiment kelímků od jogurtů se zakořeněnými řízky muškátů převislých. Zasadila jsem je koncem srpna a až do konce února zalívám jen velmi málo tak, aby zemina byla mírně vlhká. S probouzejícím se jarem přidám na zálivce. Rostlinky zastřihuji, aby se nevysilovaly růstem. Muškáty mají přes zimu jediný úkol – dobře zakořenit. V polovině března přijde jejich čas. Přesadím je do truhlíků.
V nich budu mít namíchanou směs zahradního kompostu a zeminy pro pěstování muškátů. Každým rokem tak květiny rostou přímo před očima, ale já je ještě jednou zastřihnu – a ony se zato rozkošatí. Přes léto je také neošidím. Od poloviny července budu přihnojovat tekutým hnojivem Pelarginem a v horkých letních dnech dvakrát denně vydatně zalévat. Krásu oken budou obdivovat sousedé i náhodní kolemjdoucí.
