Narcisy jsou cibuloviny příbuzné se sněženkami, hvězdníky a řemenatkami, pocházející převážně ze Středozemí. Byly pěstovány už ve starém Řecku, největší obliby se ale dočkaly v Anglii, kde jsou dokonce oblíbenější než v Holandsku.
V současnosti jich existují tisíce druhů, rozdělených do jedenácti skupin podle květů.
Cibule narcisů se sázejí většinou v září a je třeba tyto zasazovat opatrně, aby se nepoškodily kořeny. Narcisy jsou nenáročné na půdu, preferují ji vlhčí. V lehčí půdě ze cibule v závislosti na jejich velikosti mohou sázet do deseticentimetrové hloubky, v půdě těžké se sázejí jen mělce. V únoru se pak zasypávají slabou vrstvou kompostu a hnojí plným hnojivem. Z cibulí vyrůstají osmi- až šedesáticentimetrové bezlisté stvoly, jež nesou jeden nebo více květů. Kvetou od března do května, květy jsou bílé, žluté, oranžové a případně i vícebarevné, jednoduché i plné, trubkovité. Po odkvětu se odstraňují odkvetlé květy, listy se ale nechávají zežloutnout a zelené se neodstraňují.
Narcisy vyvíjejí každý rok novou cibuli, na jednom místě tak mohou zůstat i tři nebo čtyři roky, jsou mrazuvzdorné, pro přesazování jsou nejvhodnější červen a červenec.
Pěstovat je lze na záhonech i v truhlících.
Rostliny jsou jedovaté, zejména jejich cibule, proto je nežerou hlodavci. Ve váze se nesmí kombinovat s jinými rostlinami, jež v přítomnosti narcisů rychle vadnou.
