My lidé jsme si zvykli na ovoce jako na součást jídelníčku. Pyšníme se, jak nádherné a chutné odrůdy jsme vyšlechtili z malinkých plodů a divokých rostlin, jejichž chuť byla většinou nevalná. Udělali jsme opravdu velký kus práce, než se na našem stole ocitly nové a kvalitní výpěstky.
Ale v podstatě nic z toho nebylo určeno pro nás. Všechny ty dužnaté plody vytvořila příroda pro někoho úplně jiného. Pro tvory, kteří se za poskytnutí pochoutky rostlině odvděčí tím, že zanesou její semínka na úplně nová, dosud neobsazená, vzdálená místa.
Příroda využívá zvířata, ptáky i hmyz k roznášení semen běžně. Některá se lepí na nohy a jiné části těla, jiná zamotávají svá ostnatá semínka do peří těm, co náhodou proletí kolem. Další se ostrými trny zabodávají do tlapek a nosič se bude chtít nepříjemného píchajícího břemene zbavit, proto ho přenese jen na krátkou vzdálenost.
Mnohé z rostlinek si dávají záležet na tom, aby se jejich potomkům dobře dařilo a využívají transport „uvnitř“. Za tímto účelem si pořídily chutná lákadla v podobě dužnatých plodů, jejichž jediným smyslem je dostat semínka do zažívacího traktu živočichů. Ti je potom ve voleti, žaludku a střevech odnesou někam, kde je i s příslušnou dávkou živin v trusu zanechají přímo připravená ke klíčení. Dužnaté plody jsou velmi rozmanité tvarem, chutí i barvou. Přesto mají mnoho společného. Především obsahují různé cukry, aromatické látky a organické kyseliny a chutnají výjimečně chutně. Pektiny s tříslovinami v nich obsažené upravují trávení a obsahují mnoho vitamínů.
Zvířata o tom samozřejmě nemají ani tušení, přesto ovoce rádi sbírají a to nejen býložravci, ale i šelmy. Mlsné jsou například kuny, jezevec, nebo medvěd. Plané odrůdy, nad kterými se ošklíbáme, mají až dvojnásobný obsah vitamínů a cenných látek, než naše nejkrásnější šlechtěné odrůdy. Problém by mohl být předčasný transport semínek, ty musí nejdřív dozrát. Proto jsou nezralé plody nechutné a tvrdé. Teprve v době zrání se stávají měkkými, chutnými a šťavnatými, stoupá obsah cukrů i vonných látek, povrch plodu dostává lákavou barvu. Aby se semeno chránilo proti účinkům trávících šťáv, mají například peckovice tenkou povrchovou slupku, tlustou vrstvu dužiny a nakonec velmi tvrdou pecku. Malvice jsou naopak rozměrné, vyhledává je spíše zvěř.
Nosiči semen jsou v přírodě velmi dobře odměněni, a tak díky mlsným živočichům vidíme vyrůstat byliny, keře i stromy na místech, kde by se jejich semena nikdy nemohla dostat. Až Vás překvapí třešeň na strmé skále, nebo v okapu, vzpomeňte si, že to byl úplatek, který chutnal sladce.
