Rododendrony (známé také pod názvem pěnišníky) patří do čeledi vřesovcovitých. Je to jeden z nejkrásnějších zahradních keřů, jehož nádherné květy rozmanitých barev nás na zahradě vždy okouzlí. Pojďme si tedy říct něco o jejich pěstování – o tom, jak se o ně dobře starat a co jim prospívá…
Stanoviště:
Velkokvětým odrůdám rododendronů se nejlépe daří v polostínu, mají rády kyselou půdu s dostatkem humusu. Vůbec nejlepší je pro ně hrubá, syrová rašelina. Ta je totiž vzdušná a snadno udržuje vodu. Rododendrony nemají moc rády přímé slunce, proto je někdy nutné, alespoň v jarním období, je před ním chránit.
Výsadba:
Rododendrony vysazujeme na jaře i na podzim a to s velkými kořenovými baly. Před výsadbou keříků půdu důkladně zpracujeme, přidáme rašelinu a zasazenou rostlinu řádně zalijeme. Zahradní rododendrony jsou naprosto mrazuvzdorné a v našich klimatických podmínkách výborně prospívají.
Množení:
Rododendrony množíme křížením a to nejlépe v létě. Při množení se výhon keře vloží do půdy a nechá se neoddělený od mateřské rostliny zakořenit (6 – 12 měsíců). Nejlepší je ale koupit si v zahradnictvích keře nové.
Hnojení:
Během vegetace keříky přihnojujeme. Můžeme použít kompost či přímo hnojivo pro rododendrony. Končit s hnojením je třeba v polovině července.
Pokud rododendronům dopřejeme správné stanoviště, kyselou půdu a pravidelnou zálivku (nejlépe měkkou vodou – dešťovka), odmění se nám na jaře překrásnými květy, které na zahradě prostě nelze přehlédnout.
Azalky
Azalky jsou vlastně takové mladší sestřičky rododendronů. Tyto keříky pocházejí z horských lesů Himalájí a oblastí Severní Ameriky. Jejich vyšlechtěné kultivary se dnes velmi častou objevují na zahrádkách i u nás. Azalky většinou na zimu neopadávají.
Nároky:
Mají rády jasné, rozptýlené světlo. Stejně jako rododendron vyžaduje lehkou, propustnou a výživnou půdu. Doporučený podíl zeminy vhodné pro pěstování azalek je asi 1 díl rašeliny, 1 díl hrabanky lesní, 1 díl písku a 1 díl humusu. V létě má azalka vysoké nároky na zálivku. Její kořenový bal by tak neměl nikdy přeschnout. Voda zálivky by měla být měkká a v žádném případě nesmí obsahovat vápník. Ten opravdu azalkám a rododendronům nesvědčí. Keříky pak přihnojujeme tekutými minerálními a organickými hnojivy.
Přezimování:
Pokud pěstujeme azalku na venkovním stanovišti, musíme rostlinku dobře zazimovat (přikrýt větvičkami jehličnanů apod.).
Množení:
Azalky se množí řízky, které získáme z nekvetoucích mladých kořenových výhonů. Řízky nejlépe zakoření v písku. Řízky, které zapustily kořeny, pak přesazuje do menších květináčků do zeminy s příměsí rašeliny, hrabanky a písku. Když se rozrostou, tak to už je pak můžeme přesadit na vhodné stanoviště.
Květy rododendronů i azalek jsou opravdu nádherné. Já osobně si bez nich jaro na zahrádce neumím vůbec představit.
