Existuje prý na pět stovek druhů okrasných česneků, cibulovin, jejichž původní oblastí výskytu byly asijské stepi a hory, případně Středomoří. Jsou mezi nimi odrůdy nízké stejně jako i až přes metr vysoké, jež se od sebe často liší vzhledem a tvarem listů a květů; u nás nejčastějšími jsou česnek obrovský, zlatý, azurový a karatauský.
Okrasný česnek potřebuje suchou, písčitou a vyhřátou půdu a naopak uhnívá v půdě přemokřené. Při sázení cibulí se tak doporučuje podsypat tyto pískem, jenž pomůže regulovat vlhkost. Rovněž se této rostlině dobře daří na slunných stanovištích. Cibule se vysazují na podzim, nejlépe v září, a to podle typu půdy až do dvaceticentimetrové hloubky, na zimu se přikrývají. Na jaře se vytváří nejprve přízemní růžice listů, z ní pak počátkem léta vyrůstá stvol s květy. Květenství jsou kulovitá o až patnácticentimetrovém průměru. Po odkvetení je vhodné přihnojení plným hnojivem, květenství není potřeba odstraňovat. Listy se odstraňují až po zežloutnutí, kdy se zásobní látky z nich stáhnou do cibule. Cibuli není třeba na zimu vytahovat ze země, až na středomořské typy jsou česneky odolné proti mrazu.
Okrasné česneky jsou odolné i proti chorobám a škůdcům, nechutnají hlodavcům.
