Ořešáky jsou stromy, které preferují lehkou, propustnou a sušší půdu s dostatkem vápníku na nejvýše položeném místě pozemku, mají rády slunce, ovšem s výjimkou květů vcelku dobře snášejí i mráz. Mají mohutný kůlovitý kořen pronikající do velké hloubky, přičemž čím hlouběji kořen proroste, tím déle strom vydrží, zpravidla více než celé století. Výška je však závislá především na odrůdě.
Listy a kořeny ořešáku vylučují aroma, jež nejen odpuzuje komáry, ale také ničí jiné rostliny včetně jejich semen v blízkosti, čímž si strom udržuje životní prostor.
Ořešáky jsou samosprašné rostliny, jejichž pyl je přenášen větrem, a pro zaručenou úrodu by měly být na dosah od sebe alespoň tři tyto stromy. Květy jsou samčí a samiččí jehnědy; samiččí jsou zelené a často delší než deset centimetrů, samčí pak menší, světlejší a připomínající oříšky. Jehnědy nakvétají v květnu a na stromech vydrží celý tento měsíc.
Plody, jež se u stromů pěstovaných ze semen objevují až v desátém roce (u roubů už i ve druhém či třetím roce) a často zplaňují, obsahují velké množství oleje, bílkovin a vitamínu C a sklízejí se zpravidla od poloviny září. Plody vypadávají samy z prasklé slupky a stačí je jen sbírat.
Stromy se zpravidla neprořezávají, případné rány po výchovném řezu na přelomu července a srpna se ošetřují stromovým balzámem.
Ořešákům škodí hlavně ptáci, plši a veverky, z chorob pak houbová antraknóza a bakteriální skvrnitost.
