Monstera pochází z tropických pralesů Jižní Ameriky. Jde o mohutnou liánu, které se pne po kmenech pralesních velikánů vzhůru za světlem. Ale v domácích podmínkách si vystačí s mnohem menší oporou. Má nádherné velké listy srdčitého tvaru s vykrajováním po okrajích. Nejmenší listy ale vykrajované nejsou, začnou se „trhat“ asi až po týdnu života.
Monstera patří mezi nenáročné pokojové rostliny. Nevadí jí ani tmavější místnost (i když tu poroste o něco pomaleji) a velmi tolerantní je i k rozpětí pokojových teplot. Vyhovuje jí cokoli mezi 15 – 24 °C. I když je vlhkomilná (jako všechny rostliny z tropických pralesů), snese v zimě i umístění u ústředního topení. Toto nepohodlí se projeví jen mírným zasycháním okrajů listů. A pokud jí dopřejete alespoň 2x týdně vydatné rosení, nebude osychat vůbec. Další možností je mělká miska s vrstvou kamínků nebo keramzitu, ze které se bude potřebná vlhkost odpařovat po celý den.
V teplých letních dnech vyžaduje zalévání každý den a také vydatné hnojení (1x za 14 dní tekutým hnojivem pro pokojové rostliny). Dobře snáší i lesk na listy, po kterém bude vypadat svěžeji. Díky velké ploše listů ocení alespoň 1x za měsíc důkladné otření prachu nebo osprchování. V zimě jí postačí zálivka mírnější. Při nedostatku vláhy ale může rostlina částečně nebo úplně shodit listy. Na jaře ale znovu obrazí. Pokud zastrčíme vzdušné kořeny do nádob s vodou, poroste rostlina rychleji a bude lépe odolávat zapomenuté zálivce.
Přesazování je zpočátku nutné každý rok, později jednou za dva až tři roky – vždy ve chvíli, kdy kořeny začnou prorůstat otvorem ve dnu květináče. Zemina postačí obyčejná pro pokojové rostliny. Je-li už rostlina příliš velká a přesazení do většího květináče není možné, vyjmeme ji, oklepeme z kořenů co nejvíce hlíny a zkrátíme je alespoň o jednu třetinu. Květináč doplníme vrstvou hlíny a rostlinu opět zasadíme.
Velmi snadné je i množení monstry. Množíme ji stonkovými řízky, které vložíme jednoduše do nádoby s vodou, kde do jednoho měsíce pustí kořeny. Můžeme je zasadit i do prosáté zeminy s přídavkem písku a zakrýt igelitem. Tady ale bude zakořeňování trvat o něco déle a hrozí uhnití řízku při přemíře závlahy.
Problémem u starých monster je dlouhý kmen téměř bez listů s krásně zelenou kšticí svěžích listů. V takovém případě použijeme opravdu hluboký řez. Uřezaný kmínek rozdělíme na špalíčky a použijeme k řízkování, stejně jako zelený vrchol.
Za dobrou péči se nám někdy monstera odvděčí bílým toulcovitým květem (vypadá podobně jako u lopatkovce), ze kterého se občas vyvine i krásný plod. Plod monstery je jedlý a chutný. Jakmile z rostliny sám odpadne, stačí ho oloupat a jednoduše sníst.
