Nový dům by měl svým obyvatelům nabídnout zdravé a komfortní prostředí. Přesto se právě v novostavbách někdy objevuje nadměrná vlhkost, kondenzace vody nebo dokonce plísně. Příčinou nemusí být nekvalitní stavební práce, ale také nedostatečné vyschnutí konstrukcí a příliš rychlý postup výstavby.
Odkud se v novostavbě bere nadměrná vlhkost?
Při stavbě rodinného domu se používá řada materiálů, které obsahují značné množství vody. Jde především o beton, zdicí malty, omítky, potěry a další stavební směsi. Voda je nezbytná pro jejich zpracování a správné vytvrzení, její přebytečná část se však musí postupně odpařit.
Stavební vlhkost tak představuje přirozený důsledek mokrých stavebních procesů. Problém nastává ve chvíli, kdy se jednotlivé konstrukce uzavřou dalšími vrstvami dříve, než dosáhnou požadovaných parametrů.
Například předčasná pokládka podlahové krytiny na nedostatečně vyschlý potěr může způsobit deformace materiálu, poškození lepidla nebo vznik plísní.
Množství zbytkové vlhkosti přitom závisí na použitých materiálech, tloušťce konstrukcí, teplotě prostředí i způsobu větrání.
Technologická přestávka není zbytečné zdržení
Při výstavbě bývá velký tlak na dodržování termínů. Stavební firmy i budoucí majitelé chtějí jednotlivé práce dokončit co nejrychleji. Některé procesy však nelze bezpečně uspěchat. Technologická přestávka představuje dobu potřebnou k tomu, aby materiál získal požadované vlastnosti před pokračováním dalších prací.
U betonu může jít o dobu potřebnou k dosažení určité pevnosti, zatímco u podlahových potěrů je před pokládkou krytiny zásadní také jejich dostatečné vyschnutí. Tyto procesy nelze zaměňovat. Beton může dosáhnout požadované pevnosti, a přesto obsahovat příliš mnoho vlhkosti pro bezpečné položení podlahy.
Délka technologických přestávek není univerzální. Vždy se musí řídit použitým materiálem, technologickým postupem a podmínkami na stavbě.
Moderní těsné domy potřebují účinné větrání
Současné novostavby se vyznačují kvalitními okny, zateplením a vysokou vzduchotěsností. Tyto vlastnosti pomáhají snižovat energetické ztráty, současně však omezují přirozenou výměnu vzduchu netěsnostmi konstrukcí.
Pokud se stavební vlhkost dostatečně neodvádí, může se hromadit v interiéru. Typickým projevem bývá rosení oken, vlhnutí chladnějších koutů nebo vznik plísní za nábytkem.

Zásadní je proto pravidelné větrání, případně správně fungující systém řízeného větrání s rekuperací. V prvních měsících po dokončení domu může být potřeba intenzivnější výměna vzduchu.
Pomoci mohou také stavební odvlhčovače. Jejich použití však musí respektovat technologické požadavky čerstvých materiálů, protože příliš rychlé vysoušení může některé konstrukce poškodit.
Jak poznat, že konstrukce dostatečně vyschly?
Pouhý pohled na povrch stěny nebo podlahy nestačí. Materiál může působit suchým dojmem, přestože uvnitř stále obsahuje nadměrné množství vody.
Před pokládkou finálních podlahových krytin je proto důležité odborné měření zbytkové vlhkosti. U potěrů se běžně využívá karbidová metoda CM, která umožňuje posoudit jejich připravenost na další práce.
Přípustné hodnoty se liší podle typu potěru, podlahové krytiny a přítomnosti podlahového vytápění. Rozhodující jsou příslušné technické požadavky a pokyny výrobců.
Kdy už vlhkost signalizuje stavební závadu?
Zvýšená vlhkost v prvních měsících užívání novostavby nemusí automaticky znamenat problém. Důležité je sledovat, zda postupně klesá.
Pokud se však mokré skvrny opakovaně objevují na stejném místě, vlhkost se zhoršuje po dešti nebo přetrvává navzdory správnému větrání, může jít o závadu hydroizolace, zatékání či tepelný most. V takovém případě je vhodné přizvat odborníka na stavební diagnostiku.
Dodržování technologických přestávek, kontrola vlhkosti a správné větrání představují důležitou prevenci budoucích problémů. Několik týdnů ušetřených při výstavbě totiž nemusí vyvážit náklady na pozdější opravy poškozených konstrukcí.
