Řebčík je jedovatá jarní cibulovina příbuzná liliím pěstovaná v našich končinách ve dvou druzích odlišného vzhledu i nároků na pěstování. Pochází z Asie a Himalájí a do Evropy pronikl až v šestnáctém století. Lodyha řebčíku je dole s listy, výše však holá, na ní roste zvoncovitý květ a nad ním opět listy.
Řebčíku se nejlépe daří na slunném místě s vlhčím vzduchem a výživnější a vlhčí půdou. Cibule se sázejí na podzim do až dvaceticentimetrové hloubky a z rostlin se během jejich růstu neodstraňují vadnoucí listy. Rostliny dorůstají výšky až půldruhého metru, ovšem přesto vesměs nevyžadují oporu. V prvním roce zpravidla nekvetou, v roce druhém pak mívají v dubnu žluté, oranžové nebo červené květy. Cibule, jež zapáchají, se nesmí nikdy nechávat venku vyschnout.
U nás se nejspíše setkáme s řebčíkem kostkovaným, jenž je drobnou u nás chráněnou cibulovinou s vínovými až fialovými květy vyrážejícími v dubnu a květnu vhodnou do skalek, jež se vysazuje v srpnu a září do kyselé půdy ve stínu, kde vydrží i více let, a jež snadno zplaňuje. Případně s řebčíkem perským, pocházejícím z Turecka, jenž má malé cibule, rostliny dorůstají jen osmdesáti centimentrů a má zvoncovité červenohnědé květy.
