Rozmarýnka. Vždycky jsem po ní toužila. Navzdory písničce „Na tom pražským mostě rozmarýna roste…“ a dětskému říkadlu „Šel zahradník do zahrady s motykou…“ mi její pěstování přátelé rozmlouvali. Tvrdili, že v našich podmínkách stejně nevydrží a poukazovali, že jejím domovem je Středomoří.
S tím Středomořím měli pravdu. Nicméně, nedala jsem na názory nevěřících Tomášů a rozmarýn jsem si slavnostně přinesla domů. Ani jsme ho kupovat nemusela. Jeden vyřazený, protože „prošel mrazem a stejně zajde“, druhý darovaný.
V loňském létě se mi krásně rozrostl v keramickém hrnci v závětří zahradního altánu. Díky slunečním paprskům vydržel a pookřál i ten mrazem přejitý. Mám ho dosud. Zhruba koncem srpna do začátku září jsem si rozmarýnku nařízkovala vrcholovými řízky v délce asi 10 cm. Před obdobím klidu ještě stihla pustit kořínky ve vodě. Zakořeněné rostlinky jsem zasadila v domnění, že budu mít živé adventní dárky. Tady jsem se přepočítala. Příroda se ukecat nedala. Rozmarýna procházela obdobím klidu. Nové rostlinky sice držely zelenou barvu, ale pospávaly a nerostly. Ani nové řízky mi od konce září do poloviny ledna ve vodě nepustily kořínky. Ovšem teď už je hej – rozmarýnky se probudily k životu. Ty v květináčích a dokonce i ty ve vodě. Chlubím se, že v mojí péči zimní období přežily. Zabydlely se na širokých okenních parapetech, směřujících na jih, ale i na sever. Vyhovovala jim teplota 10 – 11°C. Zalévala jsem teprve tehdy, když byla na povrchu zemina suchá. Dopřávala jsem jim spíš méně zálivky. Nikdy jsem nepřelívala, aby voda v misce nestála.
Zmínila jsem tady zeminu. Dočetla jsem se, že má být propustná. Namíchala jsem zahradní kompost s pískem. Dnes už můžu potvrdit, že to byla dobrá volba.
Komu se zadaří rozmarýnku pěstovat, bohatě se mu odmění. My ji používáme při přípravě jídel v teplé kuchyni, sušená bylinka nám slouží v malých látkových sáčcích v prádelníku, kde svojí vůní odpuzuje moly. Čerstvou zdobím obložené mísy apod. Je možné ji použít místo myrty do klopy ženicha na svatbě.
A to hlavní – pro současné velmi mrazivé dny mi dodává pohodu do duše. Stačí, když lehce rukou rostlinu pohladím. Zavoní a já se v myšlenkách přenesu do horkých letních dní v Provence. Navzdory ledovým květům na okenních tabulích, mi doma zašumí moře a zasvítí prázdninové slunce.
