Rybíz je keř, jenž se najde v nejedné z našich zahrad, tu mou pak nevyjímaje. Jde o keře někdy kulovité, jindy rozložité a někdy přímo o stromky.
Zprvu, tedy v šestnáctém století, byla tato rostlina pěstována hlavně ve Francii, Holandsku a Anglii, a již tehdy existovalo několik druhů červeného a bílého rybízu, a tyto odrůdy se posléze rozšířily i do Evropy střední a jižní, zatímco na východě rostly typy divoké. Ve století devatenáctém pronikly „naše“ typy až do Ruska a tam zkřížením s odrůdami tamními vznikly odolné typy rybízu, rostoucí i v klimaticky nepříznivých poměrech. Rybíz však pronikl i do Severní Ameriky, kde z něho byly vyšlechtěny první známé a zahradníky oblíbené odrůdy.
Bílý a červený rybíz, ale i přece jenom méně známý rybíz černý či růžový, nám poskytují zdravé, bohužel však nejednou až příliš kyselé plody, jichž je při správné péči řádné množství. Tyto plody obsahují velké množství vitamínu C, dále je tu vitamín P, nejeden z vitamínů B, karoten, jsou tu i nenasycené mastné kyseliny, tříslovina, pektin, vápník, železo, hořčík, mangan a draslík. Tím zvyšují naši imunitu, pomáhají při některých infekcích a chrání naše oči a cévy.
Toto ovoce se hodí jak k přímé konzumaci, tak k přípravě zavařenin, marmelád, rosolu, šťávy či vína, lze ho zamrazit a následně postupně používat k pečení.
Jinak potom rybíz slouží rovněž jako předěl mezi jednotlivými částmi zahrady.
