Kdo z nás by ji neznal, že? Smetanku lékařskou alias pampelišku, jak jí nejednou říkáme my prostí nebotanici.
Rostlinu to z čeledi hvězdnicovitých, s hluboko do půdy se nořícími kořeny, s přízemní růžicí listů a žlutými květními úbory na dutých mléčících stvolech, s jejími bílými plody zvanými odborně ochmýřené nažky, jež coby vzduchoplavci dokáží nejednou uletět i pěkně daleko a případně se nechat ještě poponést o kousek dál proudem vody.
Rostlinu, která se množí generativně i vegetativně, tedy mimo semen i oddělenými částmi kořene.
Rostlinu, která je řazena mezi léčivé, pro kteroužto vlastnost se sbírají hlavně její kořeny, zároveň ale i rostlinu jedlou, jejíž mladé listy lze využít třeba k přípravě jarního salátu.
Rostlinu, jež prý pomáhá při revmatismu a jaterních potížích, při problémech s močovými cestami, jež má žlučo- a močopudné účinky, pomáhá při chronické únavě i při cukrovce, pozitivně ovlivňuje metabolismus, napomáhá v boji proti degradaci kostí a chrupavek, pročišťuje krev,… Dá-li se tedy věřit internetu a jiným babským poudačkám či osobám zvaným odborníci.
Rostlinu, která je mimořádně odolná, a tak se vyskytuje nejen po celé naší vlasti, ale i po celé Evropě a Asii, stejně jako v Severní Americe, kam byla tato zavlečena.
Rostlinu, které se daří jak na loukách, tak na polích, smetištích, mezích, klidně ale i v prachu a hluku při okrajích cest.
A které se daří i na leckteré, nejlépe však vlhčí zahradě.
