Tabák je rostlinou milovanou lidmi zvanými kuřáci, a také nejedním ministrem financí, jenž si zdaněním tohoto příjemně přilepšuje do státní kasičky. Ovšem může jít i o rostlinu pěstovanou jenom a pouze pro okrasu.
Je to dvouděložní lilkovitá rostlina pocházející ze Střední a Jižní Ameriky a Austrálie, jež nese jméno po francouzském diplomatovi J. Nicotovi. Může jít o letničku, vytrvalou bylinu, keř, polokeř i strom.
Všechny druhy tabáku mají společnou potřebu slunečního svitu, nejraději mají mírně vlhkou písčito-hlinitou, humózní, dobře propustnou a neutrální až mírně kyselou půdu. Pro přezimování v našich končinách potřebují chladnou a světlou místnost, v níž nehrozí mráz, plus mírnou zálivku.
Semena tabáku, jež jsou droboučká, se vysévají v únoru a březnu do výsevných misek na vlahém místě asi tři centimetry od sebe a vyklíčí zpravidla do dvou týdnů. Klíčí na světle, neměla by tudíž být zakryta substrátem, ale do tohoto jen mírně zatlačena, k zavlažování je v této době záhodno použít toliko rozprašovač. Pěticentimetrové sazenice se pak přesazují do květináče a na záhony putují až rostliny patnácticentimetrové s alespoň centimetrovými lístky. Na záhoně mají být rostliny alespoň třicet centimetrů od sebe, u typů užitkových by tato vzdálenost měla být dvoumetrová.
Rostliny do půlmetrové výšky potřebují za sucha každodenní zálivku, větší rostliny se spokojí s touto pouze za delšího sucha; rostliny pěstované v nádobách pak zálivku potřebují pravidelně. K zalévání není vhodná chlórovaná voda.
Je-li tabák pěstován pro listy, je třeba vrcholky rostliny olamovat hned při nasazení na květ, aby živiny neputovaly do květů, ale do listů, olamovat je záhodno i postranní výhonky.
A hlavně, chceme-li se tabáku dočkat, musíme jej chránit před mšicemi a slimáky. Protože slimáci mají rádi nejen pivo, ale i tabák – jak jen jsou tito podobni lidem!
