K mým nejoblíbenějším pokojovým rostlinám patřily odjakživa fialky. Ale až donedávna jsem netušila, že mají i jednu velmi půvabnou příbuznou – tořivku latinsky Streptocarpus. Když jsem ji poprvé uviděla, zamilovala jsem se do ní, a to tím spíš, že se pěstuje opravdu jednoduše.
Ke spokojenosti jí stačí světlé okno a běžná pokojová teplota se zimním minimem 18°C. Moje tořivky jsou spokojené na okně, ve stínu velkého ibišku. Ze začátku tam byly samy, ale když jim začaly hnědnout listy z přemíry sluníčka, musela jsem je trošku přistínit.
Nejkrásnější ozdobou tořivek jsou jejich květy. Když budete mít štěstí, můžete si založit celou pestrobarevnou sbírku. K úspěšnému kvetení stačí málo; vydatná zálivka (v létě i 3x týdně), každoroční přesazování a hnojení hnojivem pro kvetoucí pokojové rostliny. Tady se mi osvědčil výluh z černého čaje – v jednom litru vody nech vylouhovat 6 sáčků a jednou týdně s tím rostlinku zalévat. Aby poupata nezasychala, je nutné tořivce dopřát vysokou vzdušnou vlhkost, ale pozor rosení nesnáší! Postavte ji tedy radši na širší misku naplněnou kamínky.
Stejně jako většina květin i tořivka vyžaduje v zimě klidové období. Rostlinku ponecháme na chladnějším světlém místě a omezíme zálivku. Jako prevenci houbových chorob je dobré nechat jednou za měsíc bal docela vyschnout.
I když jsou tořivky nenáročné a v době kvetení velmi atraktivní, seženete je v květinářství jen zřídka. Ale to nevadí. Tořivky totiž velmi ochotně zakořeňují z listového řízku a při dobré péči vykvetou už za 8 měsíců.
Na trhu můžete sehnat celou řadu barev tvarů. Velkokvěté, plnokvěté či vícebarevné. Mě se nejvíce osvědčilo vyměňování lístků mezi amatérskými pěstitelkami. Dělám to vždy na jaře. A semínka divokých, resp. původních druhů tořivek seženete zase v botanické zahradě. Leckde je pošlou i zadarmo jen za čestné prohlášení, že výpěstky nebudete komerčně prodávat. Mě momentálně klíčí tři druhy divokých tořivek, takže pokud se mi jejich pěstování podaří, určitě se pochlubím 🙂
