Vrbina je vytrvalá a otužilá rostlina z čeledi prvosenkovitých, dorůstající od několika centimetrů až po půldruhého metru, a má dohromady asi stošedesát druhů vyskytujících se hlavně na severní polokouli. Tu roste vzpřímeně a tu se plazí a pozná se podle matně zelených vejčitých až kopinatých listů a žlutých květů, jednotlivých či tvořících hrozen, okolík či klas.
Pro svůj zdárný růst potřebuje slunné místo nebo polostín, ve stínu totiž nekvete, ač i zde roste. Půda je žádoucí těžší, kyprá a bohatě zásobená živinami, rostlina snáší i přehnojení dusíkem, ovšem nesnáší půdu převápněnou. V přírodě ji najdeme na vlhkých loukách, březích vodních ploch, v lužních lesích, na mokřadech a okrajích vlhkých lesů a křovin.
Vrbina se rozmnožuje semeny, jež se na jaře zasazují do hrnků ve studeném pařeništi nebo studené místnosti či sklepě. Vzchází dva až čtyři týdny a poté se vysazuje na záhon v šedesáticentimetrových rozestupech. Na jaře a na podzim je možno množit i oddělky, jež se vysazují na záhon. Kvete řádově od června do srpna.
Rostlina se sama šíří samovýsevem a plazivými oddenky, samovýsevu lze zabránit seříznutím po dokvetení. V zimě či na jaře se vrbině redukuje počet oddenků na polovinu.
U vody slouží vrbina ke zpevnění břehů, na stinných místech nahrazuje trávník, lze ji sázet na záhony i na skalky, poslouží jako přírodní repelent.
